.png)
Zdravím, jmenuji se Kateřina.
Momentálně se mi v životě vše točí kolem dcerky M., která k nám přišla na svět v červnu 2023. Díky ní na sobě pracuji víc než kdy dřív, snažím se jí být dobrým vzorem a inspirací. Takový to “žít okamžikem”, to jsem pocítila hlavně s miminkem. Dřív to tak nebylo.
Vystudovala jsem bilingvní gymnázium, kde jsem se naučila francouzsky, vedla jsem tam divadlo, jezdila jako vedoucí na tábory, zajímala se o fyziku. Nakonec jsem šla na VUT v Brně se zaměřením na strojírenství, ale nevzdala jsem se frániny, můj obor byl double degree a zárověň jsem studovala i strojírenskou vysokou ve Francii na Art & Métiers ParisTech v Cluny. Tam jsem si, mezi všemi těmi technickými muži, všímala své kreativní ženskosti a po úspěšném a náročném dokončení praxe v korporátu, obhajobě a státnicích jsem se rozhodla, že techniku v životě dělat nechci! Šla jsem teda na lesárnu a k tomu na stáž do filmové firmy, kde jsem pak pokračovala jako produkční. Odjela jsem do Španělska, kde jsem natočila krátký dokument Žínky – dokument o postavení žen ve společnosti, který se umístil na mnoha soutěžních festivalech po celém světě a pomáhal šířit povědomí o situaci žen v Česku (i ve světě). Na to jsem navázala vizuální výstavou – fotografie žen a video o jejich příběhu, která byla ve Španělsku, na radnici a vysoké škole UPV v Gandii.
Focení, natáčení, malování, ilustrace, tvoření a psaní vše se promítalo v mém každodenním životě, ale pořád to nebylo vončo. Odjela jsem do Indie, prvně na měsíc pracovat ve firmě, co se snažila zachránit svět. Dělala jsem tam marketing a uvědomila si, že zachraňovat chci, ale ne přes marketing. Další měsíc jsem strávila v ašrámu, kde jsem každý den 10 hodin dřela jak fyzicky, tak psychicky, abych se stala instruktorkou jógy. Najednou to všechno do sebe začalo zapadat. Spirituální cesta, moje desetiletá zkušenost s meditací, jóga, tvoření a nalezení partnera duše… a do toho jsem zjistila, že se život obrátí vzhůru nohama, protože v mém těle roste miminko. Přestala jsem studovat, zaměřila se na sebe a dítě, začala si uvědomovat ženství jinak, i to, jak to mají těhotné, a následně maminky, náročné. Nacházím svou cestu skrz těhotenství a mateřství. Přeji si pomáhat na této cestě i dalším.
Ahoj, já jsem Adla.
Pocházím z Broumova, v Brně žiju od roku 2010. Zamilovala jsem si tohle město svým kulturním životem při svých vysokoškolských studiích.
Mám bakaláře z Teorie interaktivních médií a magistra z Učitelství estetické výchovy pro střední školy z MUNI. Při škole jsem pracovala ve studentských barech jako Duck Bar, Desert a Alterna. Svůj volný čas jsem věnovala dobrovolnictví a posléze i organizaci filmových festivalů Brno16 a Mezipatra, kde jsem si prošla funkcemi od vedoucí kina Art přes koordinátorku dobrovolníků až ke koordinátorce za Brno. Stála jsem u zrodu Queer Party a festivalu Brno Pride Week, pro který jsem, mimo organizování dílčích akcí Film in the closet a Speed Dating, vytvořila pro tři první ročníky vizuál festivalu. Před porodem jsem 5 let pracovala jako designérka v korporátu. Náš interní tým zpracovával nejrůznější kreativní projekty pro HR, eventy, veletrhy, facility na Vlněně, global sales, ale hlavně pro marketing.
Od června 2023 jsem máma. Všechny výše zmíněné věci si žijou svým životem bez Adly. Jako máma jsem eklektik – trochu montessori, trochu eko, trochu DIY a punk. V těchto dnech se kreativně vyžiju na tvorbě edukativních pomůcek pro našeho maličkého. Vyrábím pro něj mobily na hrazdičku, edukativní kartičky, hračky z korálků, papíru a kartonu. Protože se neumím nudit, už mě nebaví být doma a nenašla jsem ještě to pravé vyžití pro mamky s miminky, jsem tady. Budeme si spolu hrát a povídat, chodit s dětmi na procházky za uměním po ulicích, do galerií, do mimikina, zvát si chytré mluvící hlavy. Jsem akční máma a nebojím se to přiznat.